Matýsek

Konec roku byl pro nás hodně intenzivní a přinesl mnoho změn. Po rychlém zvážení jsme se rozhodli pro dočasný přesun celé naší rodiny do Prahy. Několikahodinová rehabilitace dvakrát do týdne přestávala být Matýskovi přínosná a navíc nás všechny nesmírně vyčerpávala. Nebylo to jednoduché, ale vidina intenzivní každodenní profesionální péče převládla. Věříme, že teď pro Matýska můžeme udělat mnohem více. Okamžitě jsme začali shánět banánové krabice, díky za ně Lukáši. Místo Silvestra jsme do ranních hodin za doprovodu ohňostrojů a petard spěšně balili co šlo, s asistující Márynkou v nosítku. Na rozdíl od nás se jí nechtělo vůbec spát, jako už mnohokrát 🙂  Nový Rok byl tak pro nás ve znamení, co se ještě vejde do krabice a kolik toho budeme skutečně potřebovat. Ve finále jsme vše zabalili poslední noc před odjezdem a hurá ráno šťouchačka do Toníkové dodávky. Kluci to tam naházeli během hodinky a my se slzou v oku na nějaký čas loučili s Vlašimí i našimi drahými přáteli.

Domluvené místo k přestěhování k okamžitému užití a zdarma se zdálo v zásadě vyhovující s potenciálem vysoko vibrační energie. Nachází se v místě pracoviště naší paní rehabilitační Vlasty, přímo v Emauzském klášteře, v centru Prahy. Druhý den po přistěhování se Míše podařilo nechat klíče v zámku bezpečnostních dveří uvnitř bytu a zabouchnout si je tak zvenčí. Parádní Veselá vizitka na uvítanou. Pan správce však zachoval naprosto chladnou hlavu a vše do 10-ti min. vyřešil bez jediné újmy na škodě s mistrovstvím Jamese Bonda 007.  Tou dobou v Praze intenzivně sněžilo a teploty padly pod nulu. Tomík je konečně nadšený, že může stavět sněhuláky, jezdit na bobech a my snad konečně i na chvilku klidně vydechnout.

Třetí den však přijde děsivé rozčarování. Zjišťujeme, že všude na podlahách obývaného mini bytu s celkovou plochou 32 m² je naprosto vlhko, místy až souvislé mokré louže, o vznikající plísni všude kolem ani nemluvě..:-( Urgentně hledáme vhodné řešení, jelikož se v takovém prostoru se třemi malými dětmi nedá fungovat, o zdravotním přínosu nelze ani uvažovat. Chvíli si pohráváme s myšlenkou na rekonstrukci podlah a její odizolování, ale nakonec od toho ustupujeme a operativně se shodneme, že je nezbytné najít nové suché útočiště. Stále bez internetového připojení s rozbitým telefonem v ruce a s maximálním nasazením alarmujeme všechny v dosahu. Během následujících dnů absolvujeme pár prohlídek zcela vybydlených bytů, až se člověku chce propadnout pocitu naprostého zmaru. Záhy však díky těm nejupřímnějším přátelům dostáváme hned několik úžasných nabídek, povětšinou od naprosto neznámých lidí. Pouhý týden od zjištění, že je stávající prostor nevyhovující, jednoznačně volíme nejschůdnější variantu a ještě téhož večera začínáme opět balit do nám již dobře známých popsaných banánovek. V následující poledne objednáváme stěhováka, aby nás ještě tentýž den odpoledne kompletně přestěhoval. Nadmíru ochotný pán se silnými a rovnými zády, zaslouží si patřičně velké díky!

Upřímně musíme přiznat, že dvojí stěhování během 10-ti dnů s pětičlennou rodinkou, je prostě mazec... Ale ten pocit útulné střechy nad hlavou, vzájemného bezpečí, přívětivého tepla, sucha a hlavně spokojených dětí se málo čemu vyrovná. Jsme neskonale vděčni za veškeré "dobrodružství", nabité zkušenosti a prožité okamžiky a hlavně, že už to máme ve zdraví za sebou.

Ač se to možná ani nezdá reálné, tak jsme od prvního dne po příjezdu do stověžaté Prahy nevynechali ani jeden den cvičení s Matýskem. Jsme velmi vděčni za velké nasazení a nadmíru vstřícný přístup paní Vlasty, bez níž bychom se v tom asi jen plácali.

Děkujeme za všechny poskytnuté dary, které nám přišly do cesty a s láskou vše přijímáme, jak to je. Víme, že TADY nejsme sami a že se vše děje, tak, jak má...♥

21. 1. 2016